Co skrývá tajemný výklenek na dně středověkého vězení? S tímto úkolem přijeli na hrad odborníci na historii staveb z Litomyšle, Pardubic, ale i z Prahy. K tajemství je vedla jen jediná cesta - přes hladomornu. 

Jedná se o tajnou schránku nebo někdejší záchod? Tak zněla otázka, se kterou se pouštěli archeologové v čele se stavebním historikem Jiřím Varhaníkem po žebříku do osm metrů hluboké hladomorny. „Akci jsme zorganizovali na základě článku, který publikoval doktor Varhaník. Týkal se trezorů v hradních věžích. Zmiňoval se tam i o záchodech, které se občas v těchto stavbách nacházejí,“ uvedla archeoložka Východočeského muzea v Pardubicích Miroslava Cejpová.  Na hradě Svojanov prováděla s kolegy před časem archeologický výzkum. Věděla, že se nějaký útvar nachází i na dně hladomorny. „Pana kastelána znám. Vím, že je to vstřícný člověk s velkým zájmem o hrad, tak jsme ho oslovili, jestli by bylo možné se do věže podívat,“ vzpomínala odbornice. Domluvili se i s kolegy z Litomyšle a Jiřím Varhaníkem, který působí v Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně a také v Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou Univerzity Karlovy v Praze. Tento muž se výklenky ve věžích a podobných stavbách nějaký čas zabývá a ten svojanovský byl jeden z posledních, který ještě na vlastní oči neviděl. 

Při průzkumu dna hladomorny na Svojanově narazili odborníci na nerovný terén s kamenným podložím. „Ve spodní části se nachází nevelká, hrubě provedená nika ve zdivu věže. Je završená nevelkým segmentovým záklenkem na ostro kladených kamenů, který přečnívá zhruba deset až patnáct centimetrů přes líc. Zadní část výklenku je ve spodní části tvořená rostlou skálou, v zadní části je vidět vrstvené raně gotické zdivo, do kterého byl pravděpodobně zčásti zahlouben,“ popisoval situaci na dně věže Jiří Varhaník. 

Prostor, který by ve středověku sloužil jako místo, kde by si vězeň ulevil, odborníci vyloučili. „Evidentně to není otvor, který bychom mohli považovat za odtok nebo za jímku na fekálie,“ mínila Miroslava Cejpová. Podle Jiřího Varhaníka toto specializované zařízení na dně věží se v našich zemích vyskytuje velice vzácně. Poněkud početnější, ale ne zcela běžná jsou zejména ve Francii, v Itálii. „Sociální zařízení ve spodku věže bylo utvářeno podobným způsobem, kdy pod velkým výklenkem byl ale tvor s jímkou, v průměru tak dva metry hlubokou. Toto nebude ten případ, protože ve skalním podloží zjevně žádná jímka není,“ poznamenal znalec středověké architektury.

Z větší části byl výklenek zřízený při výstavbě samotné věže. Pak byl v blíže neznámé době ještě prohloubený asi o čtyřicet až padesát centimetrů do vnitřního líce zdiva věže. Nabízí se tedy další možnost. Prostor, který byl přístupný pouze shora, mohl být využívaný ve středověku nejen jako vězení, ale i jako zásobárna, nebo tajná skrýš. Představa o schránce se stavebnímu historikovi ale jevila absurdní. „Takové příklady bychom našli, je ale potřeba si představit, jaké prostředí ve věži je. Tady na Svojanově je vlhké s poměrně obtížným přístupem. Když by se zde ukládaly nějaké hodnotné předměty do trezoru, tak by na dně věže značně trpěly,“ vysvětlil Jiří Varhaník. Uvedl i příklad, kde skutečně schránku mají. „Dva kvalitně dochované trezory jsou v břitové věži ve Strakonicích. Jsou umístěné až v úrovni třetího patra. Tam samozřejmě takové vlhko nebylo, mohly tam být ukládané cennosti nebo peníze,“ podotkl stavební historik.

Na Svojanově se tedy prozatím nedá jednoznačně určit, k čemu prostor sloužil, pokud neměl jen zvětšit plochu hladomorny. Odborníci ale zklamaní nejsou. Každý poznatek, který pomůže odkrýt i malou část historie, považují za úspěch.  „Dno věže bylo od středověku několikrát vyklizeno, proto nemůžeme čekat pozoruhodné nálezy, ale ověření samotné nálezové situace je zajímavou věcí, která dokresluje naše dosavadní znalosti o hradě,“ konstatoval Jiří Varhaník. Archeologové nevylučují, že další nově objevené analogie by mohly napovědět víc. „Je to takové poodhalené tajemství. Každopádně je dobře, že jsme doplnili dokumentaci památky. Máme informace, se kterými můžeme dál pracovat,“ dodala Miroslava Cejpová.